Školka na molu, Amsterdam

Novostavba (2017)

Ing. arch. Daniel Hakulín

Nedaleko centra Amsterdamu vybíhá do hlavního kanálu vedoucího skrz město poloostrov.
Nyní je ponechaný svému osudu, dávno na něm nestojí rušné přístavní překladiště.
Nejsevernější část umělé země se už dokonce zřítila do vody a tak původní tvar drží
jen stojící nábřežní zeď. Zadáním studentské soutěže je kultivace veřejného prostoru
poloostrova a navržení školky.

Ve veřejného prostoru parku školka působí tak trochu jako pevnost, tak trochu jako hrad.
Na organické tvary parku navazuje jinou, pravoúhlou kompozicí postupně ustupujících stěn.
Na cestu parkem navazuje vstup do školky, zaparkujeme kolo v ustoupeném rohu pod pergolou
a vstoupíme spolu dovnitř. Ocitáme se v převýšené hale se schodištěm na střechu a průhledem
do atria, tady se konala nejedna besídka. V atriu rostou dva krásné stromy. Jdeme chodbou
velkoryse prosklenou do zahrady až k dřevěné dětské šatně patřící k naší třídě a pak honem
do třídy. V ní čekají paní učitelky a kamarádi. Třída je připravená na všemožné činnosti a
hry, jsou v ní různé prostory. Vidím ven, skrz velké okno pozoruji projíždějící lodě.
Když nadejde čas, vyrazíme na zahradu, znovu přes šatnu. Venku vyběhnu na střechu a sjedu
po skluzavce, pak asi vyšplhám po tartanové lezecké rampě, anebo postavím hrad z písku,
anebo půjdu najít blátivou kaluž.

Na nábřežní ulici navazuje rozšířená zpevněná plocha, zvětšující chodník na velkorysou šířku.
Dle zadání je hned za linií stromů velká travnatá plocha umožňující pořádání nejrůznějších akcí
(letní kino, koncert pod širým nebem, fotbalový turnaj, trh atd.), jim poskytne zázemí blízká
kavárna se střechou coby tribunou. Na východní straně hned na hraně poloostrova vede dlouhá
cesta z kamenných bloků až na konec s vyhlídkou. U vody je písčitá pláž, ne nepodobná zandvoortu,
u dřevěných schodů k hladině je venkovní gril s betonovým stolem. Druhou cestou, u západní hrany
ostrova, je mlatová pěšina okolo křivky stromového háje s malým kopečkem vedoucí ke vstupu do školky.